Chráníme svůj domov

Je to skoro vÅ¡ude stejné. PÅ™ijdete na návÅ¡tÄ›vu a víte, že se tam nemůžete chovat jako doma, i když jste k tomu srdeÄnÄ› vybízeni. Jenže každý sluÅ¡ný ÄlovÄ›k má jisté zábrany. Proto se na návÅ¡tÄ›vÄ› chováme drobátko jinak než doma.  

U nás je zvyk návštěvu hned po uvítání zout. Tohle se například v Americe vůbec nedělá, jak tvrdila jedna návštěva u mne doma. Byl to známý, který tam trvale žije asi třicet let. Klidně jsem mu řekl, že pokud on chce mít doma na koberci bláto z ulice, vůbec mi to nevadí. Ale u mne ano. Takže se musel zout a nafasoval klasickou domácí obuv, která je zde pro každého hosta. Můj domov, má pravidla a basta. Nelíbí se ti? Tak koukej, kde nechal tesař díru. Vyřízeno. 

SamozÅ™ejmÄ›, že jsou lidé, kterým toto pravidlo nic neříká a chovají se i na návÅ¡tÄ›vÄ› jako ta prasátka. Takoví jsou vÄ›tÅ¡inou ihned vypakováni ven. A pokud to majiteli nevadí, asi bude stejný Äuník jako host. I to se stává. Proto se kolem domku staví plot, aby na pozemek a popřípadÄ› dovnitÅ™ nevnikl nikdo, kdo není zván. Za plotem může také Äíhat nÄ›jaký pejsek, který nezvaného hosta může odradit vzhledem, nebo jej prostÄ› pÅ™i pÅ™ekroÄení linie popadne za nÄ›jakou Äást odÄ›vu a rychle jej uzemní.

Může je složit a pak hlídat, aby se nehnul. Tak je vychována a nauÄena vÄ›tÅ¡ina hlídacích psů. Myslím skuteÄnÄ› hlídacích, ne tÄ›ch voříšků a pouliÄních smÄ›sí, kteří jsou sice dobrými kamarády, ale s případným zlodÄ›jem by se spíše spřátelili, než aby mu urvali rukáv Äi nohavici. Své domovy si jednoznaÄnÄ› chránit musíme, protože se vždycky najde nÄ›jaký lump, který by se mohl o nÄ›co pokouÅ¡et. Stát je sice velmi aktivní pÅ™i vybírání danÄ› za nemovitost, ale tím jeho starost o ni a o vás konÄí. Takže když vás vykradou, vÄ›tÅ¡inou se dozvíte, že to bylo odloženo. A spadla klec. Proto je nutno se starat sami, ale i to musí být v mezích zákona.